První věci na začátek! Takže můj první obraz akrylem na plátno. Byl jsem nervózní a zároveň natěšený jako děcko před Vánocemi. Bílé plátno, barvy. Co z toho vyleze? A mám to tak pořád. Výsledný obraz je většinou překvapením i pro mne. Název potom vzniká spíše z pohledu

diváka než autora. V tomto případě se objevilo "Dvojočko". Tak jo, proč ne. Maloval jsem prsty, těšil se z prudkých tahů štětce, barvy se vrstvily až do reliéfu... a byla to radost! 

 

A tady je naopak zatím poslední obraz. Je vlastně čtvrtý ze série, která vznikala uplynulé tři týdny.

Z pláten se dívají obličeje, možná masky. Kde se tam pořád berou? Možná jsou to ti, které denně ve městě potkávám - na ulici, v Myší díře, v obchodech....

Bavilo mě uvolnit štětec a neohlížet se na přesnost čar a to, jestli odpovídají proporce a tvary. Nechat obrazy jakoby nedokončené, nedopovězené, trochu "pocuchané". A taky mě bavily výrazné barvy a barevné kontrasty. Z tyrkysové jsem ještě pořád úplně na větvi.